16.3. 2009- a pak že jsou dvounožci chytří...
16. 3. 2009
Je tady večer a vypadá to, že se panička někam chystá. Bojím se, chci, aby byla se mnou a s páníčkem v posteli! No ano, opravdu odešla a povídala něco o noční a o práci, ale tomu já nerozumím, asi budu plakat.
"Tak pojď ke mně, ty uplakánku," bere si mě páníček do ložnice a něžně mě hladí. Bože, jak já mám tyhle dvounožce ráda! Musím se mu za jeho péči odvděčit a svou lásku mu dát patřičně najevo. Rozhodla jsem se, že kvůli tomu nebudu spinkat, ale budu mu svou lásku ukazovat. Snad ho to potěší :-).
Když se zavrtal do peřiny a objal mě, začala jsem mu olizovat ruku. Každá kočka přece ví, co to znamená.
"Kušuješ!" ozvalo se místo poděkování. Jsem zklamaná, ale je možné, že jsem ho nelízala dostatečně a on to nepochopil. Začínám tedy znovu s větší vervou, až mě bolí jazýček, a pokračuji až do podpaží. Jenže on dává ruku pryč, jako by se mu to nelíbilo, a navíc už začíná oddychovat. Asi usnul (prý se včera moc nevyspal, já tedy nádherně).
Zkouším zalézt pod peřinu, začínám u chodidel. Zřejmě se mu to líbí, protože se mě zeptal: "A hlavu bys mi lízat nechtěla?"
Pravda, na tu bych docela zapomněla, já, popleta. Tak se přemísťuji k jeho obličeji, na který si sedám obkročmo, a nejprve mu jazykem opusinkuji oči a rty.
"Tak, a dost!" zařve dvounožec. Strašně jsem se lekla!
Chytá mě a odnáší do mého pelíšku, který je tak daleko. To nechápu. Odchází zpět do ložnice beze mne a já tu zůstávám a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Asi po hodině jsem na to přišla! Jak mě maminka vždycky nejvíc potěšila? No ano, když mě u lízání také láskyplně kousala. To je moc příjemné. Mrzí mě, že jsem na to zapomněla, a odcházím napravit svou strašnou chybu. Snad mi to odpustí.
Hop, už jsem na posteli a sedím tentokrát na hrudníku. Musím mu olízat cecíky, to je nadevše jasné. Jenže další nepříjemné překvapení: při prvním oddaném zakousnutí vyletěl jako střela, div mě nezamáčkl. Něco prskal o tom, jak neumím být hodná. Nechápu to!
Jsem zpět ve svém pelíšku a tentokrát už bezradně pláču. Představte si, milé kočky a kočičáci, že jsem to šla napravit ještě třikrát a on byl tak nevděčný, že jen hudroval, ať ho nechám spát. Vždyť jsem se o to celou noc snažila! Není přeci nad krásnější spánek, než když jste celou noc olizováni a okusováni. Co já bych za to dala!
No, už začíná svítat a páníček asi pochopil, co mu dokazuji, a tak už mě nikam neodnáší a jen klidně leží a brouká si nějakou písničku o tom, jak bejvávalo dobře...
Jsem konečně šťastná a těším se na další noc!
"Tak pojď ke mně, ty uplakánku," bere si mě páníček do ložnice a něžně mě hladí. Bože, jak já mám tyhle dvounožce ráda! Musím se mu za jeho péči odvděčit a svou lásku mu dát patřičně najevo. Rozhodla jsem se, že kvůli tomu nebudu spinkat, ale budu mu svou lásku ukazovat. Snad ho to potěší :-).
Když se zavrtal do peřiny a objal mě, začala jsem mu olizovat ruku. Každá kočka přece ví, co to znamená.
"Kušuješ!" ozvalo se místo poděkování. Jsem zklamaná, ale je možné, že jsem ho nelízala dostatečně a on to nepochopil. Začínám tedy znovu s větší vervou, až mě bolí jazýček, a pokračuji až do podpaží. Jenže on dává ruku pryč, jako by se mu to nelíbilo, a navíc už začíná oddychovat. Asi usnul (prý se včera moc nevyspal, já tedy nádherně).
Zkouším zalézt pod peřinu, začínám u chodidel. Zřejmě se mu to líbí, protože se mě zeptal: "A hlavu bys mi lízat nechtěla?"
Pravda, na tu bych docela zapomněla, já, popleta. Tak se přemísťuji k jeho obličeji, na který si sedám obkročmo, a nejprve mu jazykem opusinkuji oči a rty.
"Tak, a dost!" zařve dvounožec. Strašně jsem se lekla!
Chytá mě a odnáší do mého pelíšku, který je tak daleko. To nechápu. Odchází zpět do ložnice beze mne a já tu zůstávám a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Asi po hodině jsem na to přišla! Jak mě maminka vždycky nejvíc potěšila? No ano, když mě u lízání také láskyplně kousala. To je moc příjemné. Mrzí mě, že jsem na to zapomněla, a odcházím napravit svou strašnou chybu. Snad mi to odpustí.
Hop, už jsem na posteli a sedím tentokrát na hrudníku. Musím mu olízat cecíky, to je nadevše jasné. Jenže další nepříjemné překvapení: při prvním oddaném zakousnutí vyletěl jako střela, div mě nezamáčkl. Něco prskal o tom, jak neumím být hodná. Nechápu to!
Jsem zpět ve svém pelíšku a tentokrát už bezradně pláču. Představte si, milé kočky a kočičáci, že jsem to šla napravit ještě třikrát a on byl tak nevděčný, že jen hudroval, ať ho nechám spát. Vždyť jsem se o to celou noc snažila! Není přeci nad krásnější spánek, než když jste celou noc olizováni a okusováni. Co já bych za to dala!
No, už začíná svítat a páníček asi pochopil, co mu dokazuji, a tak už mě nikam neodnáší a jen klidně leží a brouká si nějakou písničku o tom, jak bejvávalo dobře...
Jsem konečně šťastná a těším se na další noc!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář